Historie Gymnázia Na Pražačce
pruh

Vzpomínky kantora tělesné výchovy z let 1959 až 1971

Šťastný a veselý slunovrat

První ředitel Pacholík byl přesvědčeným komunistou a naváděl učitelský sbor v roce 1957, aby neslavili Vánoce, ale Slunovrat. Následovně dostal poštou přání od tělocvikáře Arnošta Martínka:

Vážený soudruhu řediteli,

přeji šťastný a veselý Slunovrat, dříve Vánoce,

Váš Jan Amos Komenský,

zasloužilý učitel národa, dříve patriarcha Jednoty bratrské.

Největší pozdvižení bylo, když toto přání soudruh ředitel vyvěsil na nástěnce ve sborovně.

Lyzařské zájezdy

Věcí cti tělocvikářů byly lyžařské výchovně výcvikové zájezdy, které v té době byly povinné, finančně zajišťované školskou správou, a pro žáky byla i možnost zapůjčení lyžařského vybavení. Jako instruktoři s námi jezdili rádi i asistenti kateder tělesné výchovy, vždy přátelští a odpovědní. Vystřídali jsme Benecko, Mísečky, Moravskou boudu, Špindl, Bouřňák, Železnou Rudu, Hojsovu Stráž, chatu Janu ve Velké Úpě, Vyhlídku, Sokolskou boudu, Kolínskou, Churáňov, ale nejčastěji, celkem šestkrát jsme jezdili na Čapkárnu, k chataři Skalickému. Zde nás každé ráno čekaly rozpečené rohlíky a výborné jídlo od paní Skalické. Měli jsme sjezdovku pod nosem a několikrát, za pomoc při zašlapání svahu, celá škola jezdila zadarmo.

Myslím, že i žáci s námi, instruktory, byli spokojeni, nejen při výcviku, ale i se zábavou večer, kdy jsme jim organizovali různé soutěže, ale dělali i divadélko, které s námi, dospělými, organizoval lékař, docent Standa Hrubý.

Jarní prázdniny na chatě Orel v roce 1964

V roce 1964 mne požádala třídní profesorka Všetečková, zda bych nejel s její třídou 2.B na jarní prázdniny na chatu Orel na Mísečkách. Když jsme přijeli stařičkým továrním autobusem na chatu, čekali nás tam dva tatínkové žáků, kteří tu trávili dovolenou. Potom jsem začal s žáky plánovat stravování, ale ti prohlašovali, že mají stravu z domova na celý týden. Já zase prohlásil, že jsem dostal peníze na stravování pro ně, moje i obou instruktorů. Na druhý den jsme nakoupili několik štryclí salámu, spoustu pytlíků zavářkové polévky, máslo špek, paštiky, zavařeniny, cukr, čaj a další pochutiny, které pak byly na stole v chodbě k všeobecnému a neomezenému použití. S námi přijel i spolužák Jarda Dürst, trumpetista, který neměl zaplacený zájezd a postavil si stan na sněhu. Samozřejmě jsme mu nabídli, že bude bydlet v chatě a živit se ze všech zásob, které byly k dispozici. Ty ostatně nebyly ani ke konci spotřebovány. Podařilo se nám tak splnit jedno z komunistických hesel, „každý podle svých potřeb“.

Vzpomínám na zážitek z prvního večera, kdy nás zástupci jedné části třídy pozvali na zahajovací večírek, kde měli krásně prostřený stůl, mísy plné jednohubek a pro nás tři láhev vína se třemi sklenkami. Instruktoři Pochobradský a Grýner byli oblíbení zvláště po výletě do Špindlu, kde nechali svěřence rozběhnout do místních hospůdek. Měli jsme uznání i po předvedení kostýmní férie na sněhu „Zač jsme bojovali“.

Lyžařský zájezd na chatu Jana v roce 1964

Na lyžařský výcvikový zájezd v roce 1964, na kterém byl i ředitel Koreš, jsem si vybral jako instruktora Petra Grýnera, absolventa FAMU. Byl výborný lyžař, ale i recesista, a zúčastnění žáci na něj rádi vzpomínají.

Grýner měl jakousi kulinářskou plechovku, kde měl různé druhy koření, kapari, nastrouhaný parmazán, hořčici, a tato ochucovadla používal na zbytky masa, které posbíral u žáků po obědě a pak pojídal jako nášup k večeři nebo ráno k snídani.

Vyprávěl různé pohádky, například o Škudibíčkovi, který vlastními větry sestřelil americké špionážní letadlo, nebo svůj moderní výklad o bitvě na Bílé Hoře, kde byli Moravané opřeni o zeď obory proto, že se opilí potřebovali o něco opřít. I řediteli se povídky líbily, ale varoval ho, že za některé by mohl být zavřen.

Grýner chodil večer na společný dívčí pokoj, kde pohádky děvčatům vyprávěl. Bohužel poslední večer na rozloučenou si přinesl minimax a vděčné posluchačky postříkal.

Vrcholem jeho nápadů byla režie posledního dne, najednou byl na chatě nezvyklý ruch. Někteří žáci začali odnášet do patra stoly, zato jiní přinášeli do jídelny postele. Moje lyže jsem měl přivázané z okna, takže při jeho otevření spadly do okapu. Kolega měl svůj šmytec od houslí zapíchnutý v záchodové míse. Registrovali jsme i další aktivity. Dost vyvedený z míry byl správce chaty. Podařilo se mi alespoň to, že jeden žák, výborný gymnasta, vynesl na vysoký strom před chalupou Petrovy lyže a přivázal je tam. Ani nevím, jak je dostal dolů.

Lyžařský zájezd na Sokolskou boudu v roce 1964

Velmi srdečný vztah jsem měl k „Déčku“, kde byli mimo jiné Miloš Macek, Jirka Stryhal, Jarka Perničková, Ivo Válek, Skamene a Vejvoda, zvaný „Škuban“.

Začalo to v roce 1964 při lyžařském zájezdu na Sokolské boudě, kde byla jen třída 2.D a úplně prázdný hotel, takže nám vedoucí nabídl, místo dvou nocleháren, normální pokoje.

Nezapomenu na „estrádní večer“ nás i instruktorů, kde jsme se pokoušeli, mimo jiné, sehrát Švandrlíkovu parodii na Romeo a Julii v obsazení Fuchs, Mráček, Hrubý. Obtížnou práci měl Standa Hrubý, herec a současně režisér, s Mráčkovou Julií, která musela mít text na talíři, který utírala. Ale výsledek asi nebyl zlý, podle odezvy žáků a smíchem počůrané uklízečky.

Jarní prázdniny na chatě Orel v roce 1965

Druhé setkání s „Déčkem“ bylo o jarních prázdninách v roce 1965 na chatě Orel. Zájezd nebyl výcvikový. Vzpomínám na večírek v den mých narozenin. Od žáků jsem dostal dvě láhve bílého vína. Někoho jsem požádal, aby sehnal pro všechny skleničky, že si společně připijeme. To študáci odmítli, že je to víno pro mne. Tak jsem pohrozil, když si se mnou nepřipijí, že víno vyliji a opravdu otočil obě otevřené láhve a začal vylívat víno na podlahu. Některá děvčata se rozplakala a já dostal vynadáno od svých kolegů.

Večeře u Míků v roce 1968

Byl jsem tři roky třídním „Céčka“, které maturovalo v roce 1968. Za tu dobu jsem se velmi spřátelil se všemi žáky a rád na všechny vzpomínám.

Jednou jsem dostal pozvání pro sebe a manželku na večeři k Míšovi Míkovi, když jeho rodiče byli někde mimo Prahu. Hostiteli byli čtyři chlapci a jedno děvče. Vynikající večeře byla podávána od aperitivu až po koňak, moučník a kávu. Všichni měli motýlka a po večeři u kávy si zapálili lulky nebo doutník. Ti samí odjeli po maturitě v roce 1968 na brigádu do Anglie a každý den jsem dostával pohled se slovy pozdravů, jak se jim daří.

Pomoc na chalupě v Domoušicích

Přijal jsem nabídnutou pomoc od několika žáků (Bursík, Míka, Musil, Neumann a Marek), kteří se mnou jeli na právě získanou chalupu v Domoušicích. Pomáhali mi nosit fošny z rozpadávájícího se mlýna. Šokem pro mě bylo, když jsem zjistil, že se může v chalupě svítit. Jeden z nich vylezl na sloup, tam připevnil dráty, kterými se dříve z mlýna přiváděl proud. Ale ta představa, kdyby se mu něco stalo. V té době byly v chalupě jen slamníky z chmelařských ubytoven. Výsledek byl, že si všichni přivezli domů do Prahy blechy.

Nástěnka „Céčka“

Ještě před maturitou v roce 1968 jsme všichni měli nepříjemnosti s ředitelem Korešem, který měl velké výhrady k třídní nástěnce, jejímu aktuálnímu i vůči němu zaměřenému obsahu.

Střídání stráží v roce 1972

Když jsem v roce 1972 potřeboval odejít do Pedagogického ústavu a musel jsem za sebe sehnat náhradu, přišel za mne taky tělocvikář a zeměpisec Miloš Macek. Ten se také následně i v roce 1993 stal ředitelem Gymnázia a byl jím do roku 2015.

Mgr. Jiří Fuchs

učitel zeměpisu a tělesné výchovy

v letech 1959 - 1971

20.4.2015












Lyžařské tělovýchovně výcvikové zájezdy

1960 - Čapkova Bouda a Vyhlídka

Anuše Voráčková, Z. Voráčková, Jiří Mráček, Josef Sudek, František Baloun, Z. Novotný, Jiří Fuchs

1961 - Benecko - Herlíkovka, Krakonoš

Jiří Fuchs, dr. Tollinger, Jiřina Brandejsová, Josef Sudek, Vojtěch Košťál, Marta Hrubá, Míša Voneš, Hájek

1962 - Bouřňák

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, ing. František Němec, Jiří Mráček

1963 - Moravská Bouda

Jiří Fuchs, dr. Pavel Petrovický, Kroužel, Turek, Příhoda, dr. Hrubý

1964 - Sokolská Bouda

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, Jiří Mráček, Kroužel, Marta Hrubá

1964 - Jánské Lázně

Anuše Voráčková, Z. Voráčková, Hana Teperová

1964 - Chata Jana

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, Jaroslav Koreš, Věra Vaňková, Ludmila Pračková, dr. Václav Kulič, Petr Grýner, Pochobradský

1965 - Moravská Bouda

Jiří Fuchs, dr. Pavel Petrovický, dr. Jaroslav Jung, Vít, dr. Václav Kulič

1965 - Lesní Dům, Jánské Lázně

Jiří Fuchs, dr. Hahn, Zdena Hahnová, Karel Vaněček

1966 - Sirotek, Železná Ruda

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, Lexa Pluhař, Pochobradský, Vít, Karel Vaněček, Jan Heral, Jiří Stryhal

1966 - Hojsova Stráž

Petr Hanousek, dr. Pavel Petrovický, Věra Vaňková, I. Hanousek

1967 - Sirotek, Železná Ruda

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, Jan Heral, Jiří Stryhal, Miloš Macek, Věra Vaňková ?

1968 - Hotel Slávie, Železná Ruda

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, Jiří Mráček, Karel Vaněček, Anuše Voráčková

1969 - Churáňov

Fuchs, dr. Hrubý, Alena Tvrzková, Věra Vaňková, Pochobradský, Jan Thorovský, Karel Vaněček

1970 - Čapkova Bouda

Jiří Fuchs, dr. Hrubý, dr. Jaroslav Jung, Věra Vaňková, dr. Pavel Petrovický, dr. Věra Petrovická

1970 - Mělnická Bouda

Petr Hanousek, Josef Procházka, Pochobradský, Alena Tvrzková

1971 - Čapkova Bouda

15.-20.1. Jiří Fuchs, dr. Hrubý, dr. Pavel Petrovický, dr. Jaroslav Jung, dr. Věra Petrovická

22.-31.1. Věra Vaňková, Petr Šmíd, Lída Kulhánková, Hana Voráčová, Petr Hanousek, Sváťa Beneš

1972 - Elektrosignál, Pec

Jiří Fuchs, dr. Pavel Petrovický, Lexa Pluhař

1972 - Čapkova Bouda

Chmelové brigády

1960 - Chrášťany

1961 - Chrášťany

1962 - Chrášťany

1963 - Nesuchyně

1964 - Nesuchyně

1965 - Domoušice

1966 - Domoušice

1967 - Domoušice

1968 - Domoušice

1969 - Domoušice

1970 - Domoušice

1971 - Soběchleby

1972 - Soběchleby